"Za sto let možná děti našich dětí svým dětem budou teskně vyprávěti o šedém ránu čtrnáctého září, navěky označeném v kalendáři. To kalné ráno, to si pamatuj, mé dítě…" Tyto verše napsal Jaroslav Seifert 14. září 1937.
Čtrnáctého září. Den, kdy si náš národ připomínal, a pak nesměl připomínat, a nyní by si opět měl připomínat úmrtí prvního prezidenta Československé republiky Tomáše G. Masarryka.
Netřeba zde zdůrazňovat jeho zásluhy či zabývat se jeho slabinami - byl to přece člověk z masa a kostí, ale připomínat si jeho moudrost a charisma. Byl to bohužel jeden z mála našich státníků, který byl ve světě respektovanou a uznávanou osobností.
Jeho myšlenky jsou dodnes aktuální a stále nám mají co říct.
Neustále se omílá termín "demokracie", ale málokdo jí dokáže definovat, neví co skutečně znamená.
Masaryk v Čapkových "Hovorech s TGM" na otázku: "Jak byste formuloval svůj vlastní a nejhlubší důvod pro demokracii?" odpovídá:
"Nejhlubší argument pro demokracii - víra v člověka, v jeho hodnotu, v jeho duchovnost a v jeho nesmrtelnou duši, to je pravá, metafyzická rovnost. Eticky je demokracie zdůvodněna jako politické uskutečňování lásky k bližnímu."
A dále ještě k tomu říká:
"Demokracie není jen jenom formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách, demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a v lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu."
Co k tomu dodat...
Takže.
Pamatujme si....
