Ach ta Ukrajina...

Již víc nežli čtvrt roku jsou veškerá média plná událostí na Ukrajině. K tomuto problému se vyslovil snad každý politik, ať současný či  ten, který spočinul na smetišti dějin, respektive by tam měl spočinout. Rovněž zdejší blogeři se doslova předhánějí v názorech a i v "řešeních" tohoto problému. Je až s podivem, kolik je zde odborníků na tuto oblast. Zvláště těch proruských aktivistů je zde požehnaně. Věřím, že mnohým těm, kteří na vlastní kůži zažili sovětské tanky před Muzeem na Václavském náměstí v srpnu 1968 zamrazí...

Jaká jsou však fakta:

V Ukrajinské republice proběhl státní převrat. Byla svržená relativně demokraticky zvolená vláda a prezident republiky. Byla to vláda prorusky orientovaná a postupně naprosto zkorumpovaná kleptokracie. Na převratu se aktivně podílely i lidé, kteří neměli a nemají s nějakou demokracií vůbec nic společného. Je to zákonité. V každém povstání, revoluci či převratu se vyskytla ona pověstná lůza, která si tak ukájí své pudy. Je faktem, že taková individua se mnohdy dostali i vládním postům. I nyní to není žádná výjimka.. Další faktem je to, že prsty (a to dlouhé prsty) v tom všem má Západ. Ukrajina má přírodní zdroje, relativně lacinou pracovní silu a jsou zde tak možnosti sem expandovat.

A pak tu máme Rusko. To za vlády Putina, který se zřejmě vzhlédl ve vzoru Petra Velikého, který z východní zaostalé despocie vybudoval impérium, slaví návrat k velmocenskému postavení. Rusko, které opět hodlá ovládnout své původní kolonie. Rusko, kterému by bylo krajně nepříjemné mít v blízkém sousedství EU. Rusko, které šikovně využilo chaotickou situaci na Ukrajině, aby si jí kousek po kousku "ukrojilo". Krym přece k Rusku patřil od konce 18. století. Stejně jako i levobřežní Ukrajina, kterou získalo o sto let dříve zásluhou povstání Bogdana Chmelnického proti polské Rzecz Pospolité.  A také Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finské velkovévodství. a také Království Polské, tzv. Kogresovka získané na Vídeňském kongresu roku 1815. A nakonec to byly tzv.země socialistického tábora zahrnující celou střední Evropu.

Stojí zde opět proti sobě dva ohromné subjekty.

Na jedné straně byrokratický moloch zvaný Evropská unie. Subjekt složený z úředníků vymýšlejících stále nové a nové zhola nesmyslné předpisy, nařízení, zákazy a příkazy. Moloch složený z naprosto zbytečných úředníků omezujících suverenitu členských států a nás všech.

A na druhé straně stát se světovládnými ambicemi. Stát, který neváhá využít všech prostředků k dosažení svých cílů, včetně vojenské síly a obětí na životech. Stát, se kterým má již svět své neblahé zkušenosti.

Naskýtá se otázka:

Co je v dané situaci lepší:

Tupí úředníci omezující svými předpisy náš každodenní život?

Anebo

Tanky v ulicích ohrožující náš život?