Kauza seriál...

Apelace poslanců Černochové a Hamáčka na ministra obrany pana Stropnického aby se omluvil za svojí účast v nováckém kriminálním seriálu, kde se řeší trestná činnost příslušníků elitní jednotky naší armády vyvolala řadu reakcí. Samo o sobě již je kuriozní ten fakt, že post ministra obrany vykonává původním povoláním herec (třebaže pan Stropnický má i diplomatické vzdělání). Avšak v našich poměrech to není nic zvláštního, když rocker dělal ministra pro lidská práva, bývalá družinářka ministryni kultury, a původním zaměstnáním manšifíra nebo bývalý vedoucí Restaurací a Jídelen byli dokonce ministerskými předsedy. A to nehovoříme o povolání některých našich prezidentů.  

Avšak vraťme se k seriálům.

Tento žánr se stal fenoménem doby. Diváci prožívají osudy jejich hrdinů, fandí jim, či je nenávidí, mnohdy se s nimi i ztotožňují. Stávají se z nich reálné postavy. Je známo, že existovala, a možná dosud existuje zvláštní kancelář, která vyřizuje korespondenci Sherlocka Holmese. Či kdysi museli autoři Dallasu znovu "oživit" postavu "Žejára".

Také u nás se stal seriál součástí života. Ti starší si jistě možná vzpomenou na slavnou "svatbu" dědy Potůčka v podání pana Lipského s paní Zázvorkovou v jednom z prvních seriálů Tři chlapi v chalupě. Před staroměstskou radnicí byly davy lidí (to skutečně nebyl pouze kompars) a "novomanželé" dokonce dostávali svatební dary. Vzpomeňme si, když běžela Nemocnice...tak všude bylo pusto a prázdno. A kvůli němu se dokonce posunovaly termíny různých akcí. Pana Vinkláře coby "doktora Cvacha" odmítali obsloužit v obchodech a naopak na pana Chudíka se obraceli se svými zdravotními problémy. Pravda, v některých případech  se jednalo i o recesi. Jako u pana Lábuse, kterého zastavovali na ulici "máničky" a žádaly jej o nahrávku písně Bič Boží.... Prostě sympatie či antipatie k určité postavě se přenášela k jejich protagonistům. O tom může vyprávět i vynikající herec pan Brabec a jeho "Major Zeman".

V současné době to není jinak. Právě naopak. Nekonečné seriály přímo zahltily všechny televizní stanice. Každý večer se odehrávají "životy" jejich postav. Zde se scházejí a rozcházejí, vdavají a rozvádějí, onemocní a uzdravují se, rodí i umírají. A řada diváků to prožívá, mnozí v tom dokonce vidí unik z každodenní reality. Nehledě na úroveň scénářů či herecké výkony. Zde je nutno připomenout, že tato kvantita je na úkor kvality oproti těm starým seriálů. Zde se sice také nejednalo (s vyjimkami výše uvedené Nemocnice, anebo Byli jednou dva písaři, Sňatky z rozumu, F.L.Věk či Hříšní a Panoptikum města pražského) o veledíla - mnohé byly silně poznamenané ideologii - avšak herci zde skutečně hráli. A mnohdy to byl přímo herecké koncerty.

Každopádně seriály skutečně dokáží ovlivnit mnoho diváků. A to se týká i výše uvedeného případu. Mnozí proto mohou usoudit, že příslušníci našich zahraničních misí šmelí s drogami, znásilňuji, vraždí se mezi sebou... A ještě za to berou ohromné sumy peněz.

Jenže tady nepomohou nějaké omluvy, sankce či zákazy.

Ale soudnost a zdravý rozum!