Kdepak jsou ti vlastenci, co se nimi stalo...

Z médií i sociálních sítí jsme slýchali odhodlání bránit naší vlast před nejrůznějšími nepřáteli. Znělo "tato zem je naše, vlast ubraníme" apod. Vznikly různé "domobrany" a z úst politiků bylo slovo "vlastenectví" v každé větě,

A nyní tu máme nepřítele. Je neviditelný, ale o to zrádnější. Naše vlast ztichla...

Ale ztichli i ti velcí vlastenci!

Marně si vzpomínám zda, když se objevily první zprávy o šíření koronaviru v Itálii, zda pan Okamura a jemu podobní nabádali naše občany aby raději navštívili naše české hory a tím podpořili tamní české podnikatele. Samozřejmě by je mnozí neuposlechli, avšak apel by byl namístě a hodný vlastenectví.

Kdepak jsou ti členové tzv. domobran, kteří lítali po lesích a honili neexistující uprchlíky? Kolik z nich se přihlásilo jako dobrovolníci k pomoci třeba hasičům či policistům. Nebo třeba s nabídkou pomoci svým starším sousedům s nákupem, obstaráním léků či jenom prostým telefonickým zavoláním..

A náš nejvyšší vlastenec... Ve svém "Projevu k národu" akorát znectil jednoho divadelníka, který nedokázal ovládnout své emoce, avšak za své selhání a hloupost se omluvil (což u pana prezidenta je věc neznámá), dále poslat herce aby radostně šířili virus v Domovech seniorů kam jsou návštěvy zakázány, a neopomněl poděkovat Číně za drahou pomoc a de fakto za koronavirus. Avšak jaksi opomněl poděkovat všem v tzv. první linii. Zdravotníkům, hasičům, policistům, vojákům, ale také zaměstnancům obchodů, popelářům, pošťákům, pracovníkům úřadů, sociálním pracovníkům, prostě všem bez nichž se nelze v každodenním životě obejít. A ani si nevzpomněl na ty, kteří byli nuceni uzavřít své podniky, provozovny či dílny a mnozí se tak nachází na hranici existence. Skutečný příklad "ryzího vlastenectví"!

A na druhé st raně jsou zde stovky a tisíce bezejmenných, kteří šijí roušky, bezplatně je distribují, z vlastní iniciativy shánějí ochrané pomůcky, obstarávají nákupy či léky svým starším spoluobčanům, na sociálních sítích nabízejí těm osamělým alespoň telefonickou komunikaci. Mnohé podniky alespoň vaří a obstarávajíí rozvoz jídel za sníženou cenu. (Jako příklad mohu uvést, že v mém rodném městě Mělníku se dohodly dva podniky-místní minipivovar a jedna z restaurací-že rozváží svě produkty na objednávku po celém městě). A možno jmenovat další příklady.

Nevím, jak čtenář, ale já v tomto spatřuji to pravé vlastenectví. Vzájemná pomoc, solidarita a co je velmi důležité - zodpovědnost!

A ještě jeden návod k projevení skutečného vlastenectví:

Až to všechno skončí, hojně navštěvujte všechny provozovny, podniky a obchody. A dejte tak možnost českým živnostníkům aby se mohli ze svých problémů co nejdříve vyhrabat.

A na závěr chci udělat to, co pan prezident opomněl:

Poděkovat všem v tzv. první linii. Zdravotníkům, hasičům, policistům, vojákům, ale také zaměstnancům obchodů, popelářům, pošťákům, pracovníkům úřadů, sociálním pracovníkům, prostě všem bez nichž se nelze v každodenním životě obejít.

Děkuji!!!

A nashledanou v lepších časech!