Odešel Lanďák...

Smutná zpráva zasáhla všechny příznivce dobrého kumštu. Do hereckého nebe se odebral Pavel Landovský. Do podvědomí se divákům zapsal jako svérázný samorost, který si nebral servítky a říkal vše naplno ať se někomu líbilo nebo ne...

Byl to prostě Lanďák.

Utrpení mladého Boháčka, Svadba jako řemen, Já truchlivý Bůh, Případ pro začínajícího kata. Filmy tzv. nové vlny, kde zanechal nesmazatelnou stopu svými hereckými výkony. 

Byl to prostě Lanďák.

Jeho excelentní herecké výkony ve skvělých inscenacích kultovního"Činoheráku" přinášely divákům skutečně nezapomenutelné umělecké zážitky.

Byl to prostě Lanďák.

Avšak. Nebyl to "pouze" vynikající herec a dramatik. Ale především zásadový člověk. Na rozdíl o celé řady kolegů nesehnul hřbet, nepodal se normalizačnímu režimu. A to i za cenu obětování vlastní kariéry. Zatímco řada jeho kolegů hrála v angažovaných inscenacích, po jejichž skončení divák vstával od televize udřený pracovními výkony, či v stupidních seriálech za což sklízeli ceny a tituly, Pavel Landovský hrál jenom to co chtěl. On byl jeden z prvních signatářů Charty 77 a on to byl, který její exempláře rozvážel až do chvíle, kdy je po honičce sebrali policajti.

Byl to prostě Lanďák.

Nepodlehl nátlaku orgánů, neodvolal. A proto v rámci estébácké akce s příznačným názvem Asanace byl nuceně vystěhován do Rakouska. Avšak ani tam se neztratil. Hrál i režíroval ve vídeňském divadle. Byl jeden z mála českých herců, který se v zahraničí  prosadil.

Byl to prostě Lanďák.

Po Listopadu 89 se opět vrací a do podvědomí se zapsal svojí nezapomenutelnou rolí majora Terazkyho v Černých baronech. Krásnou roli dostal i ve Svěrákových Vratných lahvích, prakticky tam ani nemusel moc hrát. On prostě byl!

Byl to prostě Lanďák.

Takže, věřme, že tam nahoře v tom hereckém nebi nyní sedí u baru s dalšími legendami tohoto kumštu. A jak bylo jeho zvykem se nám tady dole chechtá.

My na něho však nezapomeneme.

Protože...

To byl prostě Lanďák!